Po dopolední práci jsem se vrátil do svého pokoje a chtěl se krátce sprchnout. Slyším, že někdo otvírá dveře na chodbě a hned na to se ozve ťukání na moje dveře. Otevřu. Stojí tam Norbert OMI - novicmistr a říká: "Sejdeme se ve 12:00, půjdeme se modlit k bratru Augustovi." "Zemřel?" ptám se. "Ještě ne," odpovídá "ale už to nebude dlouho trvat." Ve stanovený čas jsme šli my 4 prenovicové s novicmistrem do Augustova pokoje. Stáli jsme okolo postele, Norbert ho vzal za ruku a řekl: "Auguste! To jsem já, Norbert. Přišli jsme se za tebe modlit." Bratr moc nereagoval, slyšeli jsme jenom jeho dýchací přístroj. Novicmistr se na nás podíval a začali jsme: "Ve jménu Otce... Otče náš... Zdrávas Maria... Sláva Otci..." Během poslední modlitby se starý bratr trošku probral, vydal ze sebe pár hlesů a hýbal rukama, pro nás to však nebylo nic srozumitelného. Modlitbu jsme ale nepřerušili. Potom jsme zazpívali "Salve Regina". Zakladatel oblátů, sv. Evžen de Mazenod, zemřel právě při zpěvu této modlitby. Napadlo mě, nad čím ten umírající spolubratr asi právě teď přemýšlí, jestli je se smrtí smířený, jestli má strach, atd.
Po modlitbě se novicmistr znovu naklonil nad postel a řekl: "Přeju ti dobrý přechod Auguste, pamatuj na nás!" Nemůžu říct, že bych cítil strach, bylo to ale něco ohromujícího - ta přímost a pokoj. Pak šel první prenovic a řekl něco podobného. Já jsem šel jako druhý, chytl jsem Augusta za ruku. Nic jsem neřekl, jenom pár střelných modliteb v mysli. Žasl jsem. Stál jsem nad člověkem, který byl už "jednou nohou" ve věčnosti, který za krátký čas zakusí tu plnost zmrtvýchvstání. Opravdu jsem žasl...
Dnes ráno bratr August OMI přešel k Hospodinu :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.